Promlčení dluhů
Promlčecích lhůt je v české legislativě několik. Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického.
Promlčení neznamená zánik práva. Institut promlčení hraje klíčovou roli zejména při vymáhání pohledávky soudní cestou. Jestliže dojde k promlčení závazku a dlužník písemně namítne jeho promlčení, není dlužník povinen tento dluh uhradit.
Promlčené právo ze zákona nezaniká, ale při vznesení námitky promlčení se ho nelze domáhat soudní cestou. Promlčenou pohledávku však může dlužník sám dobrovolně uhradit a nebude se jednat o plnění bez právního důvodu. Úhrada bude v souladu se zákonem. Dovolá-li se však dlužník promlčení, nelze promlčené právo přiznat.
Promlčecí lhůta běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Smlouvy upravené občanským zákoníkem, např. smlouva o půjčce, kupní smlouva, smlouva o dílo, nájemní smlouva, se řídí tříletou promlčecí lhůtou. U náhrady škody a bezdůvodného obohacení je rovněž tříletá promlčecí lhůta.
Pokud dlužník uzná písemně svůj závazek co do důvodu a výše, je promlčecí lhůta k vymáhání dluhu soudní cestou deset let.
Je-li povinnost k platbě dána platebním rozkazem nebo rozsudkem soudu, promlčecí lhůta k vymáhání dluhu formou exekuce činí deset let, pokud dlužník nezaplatil dle rozhodnutí soudu svůj dluh dobrovolně v soudem stanovené lhůtě.
Poslední aktualizace: 18.10.2021